Čím se liší havlismus, klausismus a zemanismus

Především tím, že zemanismus jako filosoficko-politický systém vůbec neexistuje. Současný prezident Zeman je sice v mnohém originální, zejména v bonmotech, ale na ucelenou filosoficko-politickou myšlenkovou soustavu to nestačí. Ale to nemusí být na závadu. Lepší je nevytvořit žádný politický systém, než vytvořit politický systém hitlerismu či politický systém mohamedismu. V tomto je prezident Zeman zdravě konzervativní, jakkoliv je to politický revolucionář - on si svoje funkce nevyseděl, ale vybojoval.   

Zemanismus ovšem existuje - dokonce oficiálně jako základ politiky strany zemanistů - SPOZ. Někteří antizemanovci dokonce před zemanismem varovali. Ale zemanismus existuje jen jako pojem pro politickou taktiku a strategii, či neoriginální syntézu dávno známých cizích myšlenek. Nikoliv jako označení pro filosoficko-politický systém, a už vůbec ne originální. (Jeho slavný text v T´89 je sice originální, ale je to jen originální kritika pomíjivých jevů, která nepřežila listopad 1989.) Celková publikační činnost prezidenta Zemana, včetně dlouhého období předprezidentského, je poměrně skromná, zejména ve srovnání s publikační sopkou Václava Klause.   

Klausismus oproti zemanismu reálně existuje i jako originální filosoficko-politická soustava, byť nikdy nevyšla knižně s tímto názvem. Je jen rozstrkaná v nesčetných Klausových projevech a statích, posléze přetištěných v dílčích sbornících klausismu. Klausismus má dokonce svoje heslo na wikipedii. Václav Klaus sice z jemu vrozné skromnosti tento termín nepropaguje, ale nevadí mu.   

Je jen otázka, co všechno klausismus obsahuje a jak bude životný. Například Topolánek svůj pohled na klausismus měnil, dokonce dospěl k pojetí klausismu bez Klause a proti Klausovi. Mimochodem - to už je nějaký důkaz o samonosnosti klausismu! Zkuste si představit takový marxismus proti Marxovi! To by byl jekot. Klausismus v tomto aspektu dokonce trumfnul i marxismus.

S havlismem je to nejkomplikovanější. Podle mnohých havlismus existuje, například podle Václava Klause. Podle samotných havlistů však havlismus neexistuje, nebo jen v hlavách Havlových nepřátel. Viz můj dnešní polední blog.

A už vůbec není jasné, v čem by měl havlismus spočívat. V odporu k politickým stranám a podpoře hnutím s charismatickými vůdci? (Jak V. Havel prokazatelně hlásal ve svých disidentských dílech.)  Pak ovšem nechápu, proč V. Havel tolik podporoval Stranu zelených, když si mohl vybrat z celé řady hnutí. Ba jeho dnešní ctitelé by mohli podporovat hnutí Úsvit s charismatickým vůdcem Okamurou, či dokonce hnutí ANO s charismatickým vůdcem Babišem. Ale odpor havlistů k těmto hnutím ještě převyšuje o několik koňských délek i jejich odpor ke stranám. Něco mi tu nesedí.

Nebo by měl havlismus spočívat v kritice automobilek, což V. Havel dělal, když začal podporovat Stranu zelených? Škoda, že tento odpor k automobilkám hlásal ze sedadla řidiče a milovníka rychlých a silných aut - produktů těchto automobilek.

Ale dosti ironie. Na každém člověku by se dal najít notný kus nekonzistence, i na Zemanovi a Klausovi.

Abych se přiznal, nemám dosud jasno, v čem by havlismus měl spočívat. Třeba bude nutné rozlišovat mezi mladším V. Havlem, disidentem, a starším V. Havlem, prezidentem. Ostatně i marxismus se dělí na marxismus mladého Marxe, což je marxismus ještě nedokvašený, s velkými chybami, a na vyzrálý marxismus Marxe staršího, životem a revolucí 1848 zmoudřelého.

U Václava Havla by to mohlo být opačně - nejprve havlismus Havla mladšího, novátorského, ryzího a autentického, a pak havlismus Havla staršího, pod zhoubným vlivem špatných prezidentských rádců. Ale nejsem si jistý, třeba to bude úplně jinak. Každopádně bude třeba oddělit zrno od plev.