Mohl bych dokonce odhadnout, kolik to asi bude dělat blogů za celý rok, pokud si zachovám dosavadní frekvenci. Nebo kolik by to dělalo, pokud bych přidal v píli. Nebo pokud bych naopak zlenivěl. Dnes si ale dopřeji luxus a nebudu při psaní blogu moc přemýšlet.
Bylo by to lákavé, dát si při této příležitosti uvědomělý blogerský závazek a vyzvat i ostatní, abychom usilovnějším blogováním přispěli k vybudování vyspělé blogosféry. Ale pak by to už nebylo o ničem.
Nebudu ani hledat žádné argumenty na podporu svého názoru. Tím spíše, že v dnešním blogu nebude žádný můj názor. Alespoň ne politický. I když... politika je prý všechno, aspoň se prý všechno dá politicky zneužít.
Nebudu ani hledat vhodnou malou fotku do perexu. Ostatně k blogu o ničem se ideálně hodí fotka ničeho nebo ještě lépe žádná fotka.
Jeden můj věrný čtenář mi bude ale asi opět oponovat: dosud pokaždé jsem psal hloupě o hloupostech, takže o ničem.
Z hlediska formální logiky nemá pravdu. Ale nemám úplnou pravdu ani já - ani tento blog totiž není úplně o ničem. Blog absolutně o ničem by měl mít 0 vět, 0 slov a 0 písmen. Takový blog bych ale těžko mohl uplacírovat a Vy byste si ho ani nemohli přečíst. Takže jsem se snažil splnit zadaný úkol v rámci paradoxu reálných možností, a proto už ani o písmeno navíc.