Proč mají Norsko a VB odporný justiční systém. Nikoliv ČR,Rusko,USA

Ve svém minulém blogu jsem napsal, že Norsko má kvůli své juvenilní justici odporný justiční systém. Jeden čtenář mě pak v e-mailu obvinil, že Rusko má mnohem horší justici, a přesto jsem Rusko neobvinil z odpornosti.

Netroufám si hodnotit ani ruský, ani americký soudní systém. Neznám je vůbec. V tisku čítávám, že v USA jsou možné mnohé justiční podivnosti až kuriozity, a také i velké nespravedlnosti. Ale Američanům to asi nevadí, jinak by si jej demokraticky změnili.

Ruský soudní systém je určitě nedokonalý. Americkými podivnostmi netrpí, ale jistě má jiné vady.

Až budu mít čas, pokusím se srovnat v nějakém budoucím blogu americký, ruský a český soudní systém co do domnělých a skutečných politických vězňů. Srovnání kauz Michaila Chodorkovského, Alexeje Navalného, Borise Němcova, Sergeje Udalcova, Pussy Riot, Vladimíra Hučína, Romana Smetany, Juliana Assange, Bradley E. Manninga či Edwarda Snowdena bude nesporně zajímavé.

Ale ať už jsou výše uvedené osoby, z nichž někteří seděli či ještě sedí ve vězení, jiní jsou na útěku před uvězněním či dokonce před vážně hrozící popravou, skuteční političtí vězni všichni, nebo není politickým vězněm žádný z nich či jen někteří z nich (tu poslední možnost si myslím i já), tak nepovažuji ani český, ani ruský, ani americký soudní systém za odporný, zato norský a britský soudní systém za odporný považuji, minimálně v segmentu juvenilní justice, ale i obecně, protože nedokáže svoji juvenilní odpornost systémově napravit.

Proč je systém v Norsku - ale nejen tam, i v Británii - tak odporný? Protože nevím ani v případě ČR, ani Ruska ani USA o jediném případu, kdy systém porušuje svá vlastní pravidla systémově a otevřeně, ba dokonce se tím chlubí. V Norsku a Británii však ano. Tam vydávají utajení soudního procesu o odebrání dítěte vlastním kvalitním rodičům za přednost svého systému, ačkoliv je občanská kontrola soudního procesu veřejností všude v civilizaci respektována a i v Norsku a Británii  je teoreticky zaručena. Všude v civilizaci se uznává oprávněnost utajení soudního procesu jen z důvodu ochrany ohroženého státního tajemství a dalších specifických důvodů (např. ohrožení mravnosti, nerušeného průběhu jednání, důležitého zájmu svědků - nic z toho ale v tomto našem případě odebírání dětí biologickým rodičům není ohroženo), a to ještě jen tu část soudního procesu, kde se o tajemství mluví, či jen tu část, kde by mohla být narušena mravnost či důležitý zájem svědků atd. Zbytek soudního procesu zůstává veřejný. Je snad v Británii a Norsku státním tajemstvím, že se tam porušují lidská práva rodičů a lidská práva dětí na biologické rodiče, aby to muselo být tajeno kompletně utajeným soudem? Případně se v civilizovaném světě uznává právo nedospělých viníků na neveřejnost projednávání jejich zločinů. (Podle mě tak excesivně, až to porušuje právo budoucích obětí nebýt obětí budoucích trestných činů, až nedospělý zločinec dospěje a posléze bude propuštěný -případně v opačném pořadí- a bude znovu páchat zločiny, aniž o něm bude dovoleno získat informaci, že spáchal zločin - to bych pochopil u krádeží, ale nikoliv u vražd, tam musí být poměřování obou práv - práva nedospělého zločince i právo jeho možné budoucí oběti - prováděno s opačným důrazem, ale to není předmětem tohoto blogu. Snad jindy.) Jsou snad česká batolata, v Norsku a Británii žijící, nějací zločinci, aby kvůli tomu musel být soud o jejich odebrání svým dobrým, pečlivým a kvalitním českým rodičům utajený? Nebo je soud tajný právě proto, aby se mohlo utajit, že jsou odebírána protiprávně, ba nelidsky? To je první důvod, proč je norský a britský systém juvenilní justice odporný - systémové protiprávní utajování procesu odebírání. Fuj!

Druhý důvod je systémové protiprávní porušování principu presumpce neviny, viz níže.

Třetí důvod spočívá v motivaci odebíracího systému. Motivací není snaha pomoci ohroženým dětem, protože pak by došlo okamžitě k nápravě poté, co se podezření na špatné zacházení dětmi jejich rodiči nepotvrdí, či dokonce vyvrátí  - mnohdy to není ani nepatrně podložené podezření, ale např. jen udavačství hloupé a pomstychtivé norské učitelky ve školce. Naopak zde platí porušení dalšího základního práva, uznávaného všude v civilizaci, kromě odporného Norska a Británie - právu presumpce neviny. Ani poté, co se podezření nepotvrdí, nelze proces odebírání už zastavit, ale hledají se jiné, zástupné a reálně neexistující důvody k odebrání. Skutečná motivace je totiž sobecká snaha o vlastní prospěch, na emoční úkor nešťastných rodičů a na finanční úkor nejprve norských/britských a později i českých daňových poplatníků. Čím více odebraných dětí, tím větší okamžitý příjem sociálních pracovnic i pěstounů/adoptujících - bez přísných sankcí za neoprávněné odebrání slušným rodičům. (A později naopak větší daňový příjem norského/britského státu, ovšem na úkor státu českého.) Chybí zde jakákoliv zpětná vazba, proto systém musí zdegenerovat. Kvůli mrzkému penízu systém drtí nevinné, protože chyba systému není zpětnou vazbou nijak potrestána. Je to totiž stejně systémově špatné, jako kdyby platilo: čím více zastřelených lidí, tím více peněz pro policii nebo dokonce pro střílející policisty, bez ohledu na oprávněnost zastřelení, bez ohledu na to, zda je zastřelený nebezpečný zločinec na útěku, ohrožující okolí, nebo slušný člověk. Kdekoliv by takový systém platil bez zpětné vazby, stříleli by beztrestní policisté na potkání. Takový systém se každému zdá šílený a nikdo ho nikde dosud nezavedl, snad kromě vyhlazovacích koncentračních táborů, kde směli dozorci SS střílet vězně beztrestně. Podobná motivace bez zpětné vazby se zdá každému normálnímu člověku nemožná, šílená, odporná. Kromě odporného Norska a Británie. To je druhý důvod, proč je norský a britský systém juvenilní justice odporný. Fuj!

Čtvrtý důvod odpornosti je nejodpornější. Když se zoufalý rodič začíná proti státnímu únosu svého dítěte bránit ještě na počátku celého procesu, který nějakou dobu trvá, je mu norským a britským odporným státem vyhrožováno, že pokud se pokusí uplatnit svoje základní lidské právo na svobodu projevu, tak mu bude dítě odebráno definitivně, případně on sám bude za toto uplatnění svého práva ještě potrestán navíc, pokud si lze vůbec představit, že lze ještě citelně zhoršit situaci rodiče, jemuž bylo neoprávněně odebráno dítě odporným státem. Zoufalý rodič má tedy jen dvě možnosti: buďto mlčet - ovšem bez medializace má jistotu, že se odporný stát nebude bát veřejné ostudy, a odebrání dítěte potichu dokončí. Nebo věc medializovat - a pak mu dítě definitivně odeberou se zdůvodněním, že věc protiprávně medializoval. Odporné, hnusné. Každý amerikanofil a antirusista musí uznat, že tohle ani Rusko za Putina nedělá. Každý rusofil a antiamerikánec musí uznat, že tohle nedělaly USA ani za Bushe, ani nyní za Obamy. Norsko a Británie to dělají na běžícím pásu. Systémově, odporně, nelidsky. Fuj, fuj, fuj!

Nelze to srovnat dokonce ani s odpornou praxí v komunistické NDR, kde byly děti odebírány biologickým rodičům - politickým vězňům a odpůrcům režimu - a dávány do dětských domovů a do pěstounství. Ale ani tam nebyli političtí vězni a odpůrci režimu nuceni mlčet a nebránit se, pod pohrůžkou definitivního odebrání dětí. A i tam byl nutný souhlas biologického rodiče s adopcí, často ovšem vynucený vydíráním. V komunistické ČSSR byly takové případy jen ojedinělé, na rozdíl od systému v NDR. Odporné, ale byla to vina jednotlivců, nebyla to věc systému. Ten se tím nechlubil, naopak to tajil.

A jsme u pátého důvodu: v odporné Velké Británii lze dát dítě do adopce dokonce i bez souhlasu biologického rodiče. Ani v odporném Norsku, ba ani v odporné komunistické NDR si toto netroufli. V Británii je tato zrůdnost zcela podle "zákona". Otcové britské demokracie a britští zakladatelé teorie i praxe právního státu se musejí obracet v hrobě. To však ještě nečiní z Norska neodporný stát - tam jede juvenilní justice jako utržená z řetězu i bez adopce, jen s pěstouny. Zoufalství rodičů, okradených o svoje děti teoreticky jen do 18 let, se stykem povoleným jen dvakrát ročně, s výslovným zákazem obejmout své dítě a zákazem mluvit na malého českého občánka česky, není ani o chlup menší, zejména když v 18 letech je odcizení dokonáno třeba až na doživotí. Český občan, s norským vzděláním a bez znalosti češtiny, si požádá o norské občanství a odporná krádež člověka českým rodičům i českému státu, spáchaná odporným norským státem, je dovršena i bez adopce. Fuj!

A konečně šestý důvod: drze arogantní a bezcitná reakce norského i britského systému na kritiku. Fuj!

Ještě musím dodat, že zavedení juvenilní justice hrozí i u nás. V mnoha evropských státech zavedli v nedávné či již ve vzdálenější minulosti její různě silné prvky, nejvíce se blíží uvedeným dvěma odporným státům asi ve Švédsku. Dosud je u nás vidět naštěstí jen náznak opatrných pokusů vypatlaných sluníčkářských extrémistů zavádět i k nám to nejhorší, co za hranicemi spatřili, ale musíme být ostražití. Abychom nebyli po příštích volbách odporní i sami sobě. Ale to je opět téma na jiný blog.

Pokud někdo nalezne nějakou systémovou odpornost soudního systému v ČR, Rusku či USA, rád svůj blog doplním o další odporné státy. Pokud mi někdo zdůvodní, proč není norský a britský systém odporně systémově špatný, rád svůj blog opravím. Norsku a Británii se pak omluvím. I čtenářům. Můj e-mail naleznete v mém profilu. Zatím jsem ale žádný takový důvod nenašel. Ani ve vyjádřeních norských a britských úřadů, plných politických frází, které se příčí všem známým faktům a zdravému rozumu. 

A závěrem - dosavadní systém exekucí v ČR byl již na samé hranici odpornosti systému. Pro leckoho tuto hranici dokonce již překročil. Já ho vidím jako katastrofálně špatný, minimálně až na samé hranici systémové odpornosti - a pokud by se v poslední době aspoň trochu nezlepšil, souhlasil bych, že hranice by byla již překročena. Ale to je téma také na samostatný blog. Stejně tak na samé hranici odpornosti byl a dosud je ten systém v ČR, který brání otcům ve styku s jejich dětmi, pokud je jejich matka po rozvodu dostatečně mstivá a dostatečně rafinovaná. Opět téma na samostatný blog. Nemám zde názor ještě definitivně utvořený. Možná že nakonec přejdu k názoru, že hranice odpornosti byla překročena i v ČR jak u exekucí, tak u styku otců s dětmi po rozvodu. Sám se nechám překvapit, k čemu nakonec dojdu. Ale i kdyby to v obou případech překročilo již hranici odpornosti, která je špatně definovatelná, tak juvenilní justice je každopádně mnohem odpornější. Zdůvodnění viz částečně výše, přičemž další důvody, mnohem podstatnější, budou opět tématem na nějaký můj nový budoucí blog.
Moje další texty na téma různých podivností a lumpáren, tentokrát v české politice:
V čem udělali soudruzi z TOP 09 stejnou chybu, jako soudruzi z NDR?Dva rozdíly mezi oběma sprosťáky: prezident Miloš Zeman vs.kníže Karel Schwarzenberg
Pravdoláskaři jsou rasisté naruby-rasismus proti bílým, 8.díl cyklu
Senát prý nelze zrušit, pochvaluje si Pehe i politici. Mýlí seDvojí metr Kalouska na demografický vývoj důchodců a muslimůP. Šafr sprostě lže o prezidentovi M. Zemanovi
Hitler chtěl vyhnat Čechy do Patagonie - kam nás vyženou muslimové?A desítky dalších v mém archivu.