Kvůli islamizaci nastane emigrace opačným směrem, než po únoru 1948

V posledním svém blogu jsem napsal, že možná přijde den, kdy se Britové, Francouzi i další západoevropané budou rozhlížet, kam budou chtít emigrovat ze svojí stále více islamizované vlasti. A že budou balit kufry a rozhodovat se, kam odjedou, zejména po hrozícím budoucím vítězství muslimských politických stran v demokratických britských a francouzských volbách.

A tak se někteří Francouzi, Britové, Norové, Švédové, Belgičané atd. a dříve nebo později i Němci, rozhodnou emigrovat z hrozící zislamizované západní Evropy nejen do USA, Kanady (včetně frankofonního Québecu), Švýcarska a Austrálie, ale možná i do ČR.

Česká republika je totiž zemí s obrovskou komparativní výhodou - je z celé Evropy (možná i z celého světa - máte někdo informace?) zemí s největším odporem obyvatel (jak křesťanů, tak ateistů) proti islámu, a to i v té tzv. umírněné formě islámu.

Ne proto, že by Češi snad byli netolerantní, extrémističtí, nepřející, nemorální atd., jak se nám snaží vsugerovat zrádci evropské židovsko-křesťansko-ateistické civilizace typu pátera Halíka. Naopak - Češi jsou velmi tolerantní, jak dokazují mnohé sociologické průzkumy. Jsou i velice milosrdní, jak dokazují jejich sbírky při domácích povodních i cizích katastrofách. Ale prostě si Češi zcela racionálně vyhodnotili islám jako nábožensky zcela netolerantní a expanzivní mocensko-politický systém, a chovají se k němu principiálně zcela odmítavě, stejně jako například k hitlerismu. K nacismu také nelze zaujímat smiřlivý postoj, tolerovat projevy umírněných nacistů a mít ohled na to, aby se snad náhodou neurazili, když se jim postavíme na odpor. Islám prostě v Koránu (devátá Súra aj.) přikazuje každému umírněnému muslimovi zabíjet ateisty a odpadlíky od islámu, aniž by se provinili čímkoliv jiným. Tečka. Konec tolerantní diskuse, nastupuje bez jakékoliv tolerance nekompromisní odpor proti takovému vražednému "náboženství".

Není vinou Čechů, že to chápou lépe a ve větším podílu, než Francouzi, Britové, Němci, o bruselistech neurčité národnosti ani nemluvě. Ale zpátky z odbočky k původnímu tématu protisměrné emigrace.

V západní Evropě žije mnoho Čechů, kteří emigrovali z komunismu do demokracie. (Předesílám, že neřeším rozdíly mezi pojmem emigrant a exulant/exilant.) Z emigrantů, kteří opustili ČSR již roku 1948, dnes žije už jen málo, ale z celého období 1948 - 1989 je jich docela hodně. Dost se totiž celkově nastřádalo, byť jen po troškách, postupně z dlouhého období let 1970-1989, ani nemluvě o období od 21. srpna 1968 až do podzimu 1969, kdy byly hranice propustné. Celkem to bylo zhruba 300 000 lidí, odhady se liší.

Počet navrátilců neznám. Ale odhaduji, že to byla doposud jen menšina. Důvod se vracet měla totiž zejména humanitní inteligence, kdežto přírodovědná a technická inteligence i řemeslníci měli spíše důvod se dosud nevracet, pokud byli na Západě úspěšní. Každopádně nevrátilo se velké množství.

Pro tyto lidi sice s občanstvím VB, F, atd.., ale českého původu, může být Česká republika zemí první volby, až se budou rozhodovat, do které demokratické země budou emigrovat ze státu, kde by se dostali k moci stále početnější muslimové, kteří zruší demokracii obdobně, jako komunisté zrušili demokracii v ČSR v r. 1948.

Dokonce i mnozí Slováci (samozřejmě ne všichni, asi ani jejich většina) se nazpátky vrátí raději do české části původně společného Československa, než na Slovensko.

Do ČR by mohli emigrovat i lidé, kteří se narodili českým (a opět: i slovenským) rodičům již v emigraci. Česky sice neumí většinou vůbec či málo, ale ČR je pro ně země blízká, kterou většinou již několikrát navštívili a líbilo se jim tady.

A do ČR můžou emigrovat i lidé, kteří žádné české kořeny nemají, ale nějaké důvody mít mohou - viz můj předchozí blog: Brzy budeme cílem emigrace pro nemuslimy z VB, Francie, Švédska, Norska, atd... . Nebude jich sice velký relativní podíl, ale ze stamiliónů prchajících západoevropanů to může být celkově docela slušný absolutní počet.

A do ČR by mohli emigrovat v pudu sebezáchovy před islamizací i Češi (a Slováci), kteří odešli z ČSFR/ČR na Západ až po r. 1990, ať už si ponechali občanství či nikoliv. A ať plánovali svůj návrat třebas až na penzi či vůbec. A opět včetně jejich potomkůbez znalostí češtiny.

Celkem by to mohl být velmi slušný počet lidí. Lidí zvyklých pracovat. Lidí úspěšných. Bez muslimského viru v mozku, naopak vůči islámu velmi imunních.

Chci zakončit trochu optimisticky. Třeba se západoevropané ještě včas vzpamatují a svoje země zachrání. Třeba nebudou kapitulovat a uhájí svá lidská práva na svobodu víry včetně ateismu a svobodu projevu, včetně svobody dělat si legraci z muslimů i islámu.

A pokud ne, můžou najít azyl v ČR. Třeba jenom do doby, než muslimové, panující v jejich vlasti, přivedou hospodářství zcela na mizinu. Až se muslimská Francie a Británie bez Francouzů a bez Britů (resp. s jejich tak radikálně sníženým počtem, že prostě vítězné muslimy neuživí) finančně zcela zhroutí, až islámské Německo bez Němců zažije hlad, uvidíme, jestli poskytne Saúdská Arábie stamiliardy a biliardy eur a dolarů na záchranu. Kde ty stamiliardy a biliardy vezme, když západní Evropa nebude mít na zaplacení saúdské ropy a plynu? Že by světový mír nakonec spasila Čína?

Přemýšlivý čtenář jistě namítne, že takto schematicky to probíhat nebude. Ano, uznávám. Ve hře je ještě mnoho nejistých faktorů a křižovatek s nejistým výsledkem. Ale určitě to nedopadne tak, že muslimové nakonec ve Francii a Británii sice převáží a chopí se demokraticky vlády, ale Francouzi a Britové na ně budou jako otroci dřít bez jakéhokoliv odporu a Češi budou bez odporu "solidárně" přijímat a živit statisíce až milióny muslimů, které už západní Evropa nepostačí uživit na úrovni, na jakou si doposud zvykli.

Moje některé další texty na podobné téma:
O morální povinnosti indiánů pomáhat muslimským uprchlíkům ze Sýrie Co dělat, pokud nás Lisabonská smlouva donutí přijmout muslimské imigranty? Mezi válkou s islámem a dnešním příměřím je rozdíl velmi nepatrný
EU: solidarita chudé ČR s bohatou západní Evropou kvůli její hloupé imigrační politice